Dohromady slušných 75 kilometrů. Sáhli jsme si pěkně hluboko, místy možná i téměř na dno, ovšem celé jsme to zvládli dokonce s dvouhodinovým náskokem oproti původním plánům!

V pátek jsme vyrazili směr Lysá hora a již cestou nahoru jsme záhy poznali, že náš původní plán dojít až pod Smrk nevyjde. Stmívalo se příliš rychle a jak se blížila Lysá hora, tak jsme poprvé poznali, že náš smělý plán skutečně nebude procházka růžovou zahradou. Přišla první menší krize a nakonec jsme zakempovali přímo na Lysé hoře s vědomím, že ztrátu 4km budeme muset dohnat během soboty a neděle.

V sobotu jsme vyrazili již v 6 hodin ráno a cesta nám ubíhala pěkně rychle. Pod Smrkem jsme si dali menší přestávku, nabrali vodu z potoka a psychicky se připravovali na nejtěžší část celého víkendu - výstup na Smrk. Při něm se poprvé u Žleby objevily menší svalové problémy, které ovšem statečně tajil :-). Po cca. dvou hodinách byl Smrk náš! Pocit vítězství byl užasný, ovšem pořád jsme měli před sebou výtsup na Pustevny.

Ten se nakonec ukázal, jako nejkrizovější, zejména kvůli zhoršujícím se svalovým problémům Žleby a velmi demotivující a nekonečné asfaltové cestě směrem na Kněhyni. Při vstupu do lesa a dosažení vrcholu pod Kněhyní nastala asi největší krize celé výpravy - bylo nutné sestoupit na výškovou hladinu Pusteven z velmi prudkého kopce. Vyjít v jeden den na Smrk a Pustevny není snadný úkol sám o sobě, ovšem dokázat tento výstup s velkými svalovými problémy a s noblesou, jakou to Žleba zvládnul, to je prostě potřeba smeknout klobouk. Celkem jsme v tento den ušli úctyhodných 34km a téměř jsme vymazali manko z pátečního večera.

Na Pustevnách jsme toho měli oba dva tak akorát. Dali jsme si večeři a pomalu usnuli. V neděli ráno jsme vyrazili na poslední část naší plánované trasy. Vyráželi jsme v sedm ráno na Radhošť, ze kterého vede strmá cesta dolů do sedla Pinduly. Následný výstup na Javorník sice nebyl snadný, ale oproti tomu, co jsme zažili v sobotu se jednalo o relativně pohodový výstup. Na Javorníku jsme se občerstvili a vyrazili směrem Mořkov - hřebenem přes Dlouhou a Krátkou. Cesta ubíhala rychle a tešili jsme se, až zdoláme poslední převýšení a pomalu budeme sestupovat do Mořkova.

V něm jsme pouze na malý okamžik zauvažovali nad myšlenkou, že do Jičína pojedeme autobusem, ale touha dokončit náš odvážný plán byla silnější. Když jsme do Jičína dorazili, všechny trable a únava byli na chvíli pryč - dali jsme to.

A pak přišla SMS od Lukiho: "Jste borci."...  a měl pravdu :-)