Když SMS od Žleby s tímto textem dorazila na můj telefon, věděl jsem, že takto začne můj článek o naší další výpravě. Tentokrát ve složení Onďa, Fanda a Luky. Cíl byl zřejmý - z Rýmařova do města Jeseník přes CHKO Hrubý Jeseník, celkem 52km. Nakonec se plány trošku změnily, ale o tom až dále.

Onďa vyrazil tak, jak ho známe ze všech výprav - se dvěma litry Kofoly na boku krosny :-). Fanda vyrazil tak, jak ho vůbec neznáme, neboť to byla jeho první výprava. Zvládl ji ovšem tak, jako kdyby jich za sebou již několik měl. Luky se pokusil pokořit Jeseníky bez obutí, ovšem záhy svůj plán přehodnotil - povrch cest mu příliš nepřál.

Z Rýmařova jsme vyrazili v pátek odpoledne v docela svižném tempu. První kilometry nebyly zrovna záživné, neboť se šlapalo městem a po asfaltu. Všichni jsme se tešili, až se dostaneme pod první kopec, který bude potřeba zdolat. Cestou nahoru Onďa s Fandou přemýšleli, že bychom mohli zkusit jít v kuse celou noc, což by znamenalo, že bychom do cíle dorazili již v sobotu ráno a tudíž den před původním plánem. Ani jsme se nenadáli a začalo se stmívat. Úplněk a jasná obloha nám umožnili postupovat i bez svícení a tak jsme se docela rychle dostali až na Ovčárnu - místo, kde začínala hřebenovka na Šerák. Zde jsme si odpočinuli, kluci napsali SMSky svým maminkám a odpočívali. Původní plán jít přes celou noc jsme nakonec přehodnotili a rozhodli se, že dojdeme k chatě Švýcárna a tam přespíme. Zbývalo nám cca. 5km a hodina do půlnoci. Již po několika desítkách minut se tento úsek pro Fandu ukázal, jako docela nepříjemný - monotónní chůze po asfaltu, kde je sotva vidět před sebe nebyl zrovna zážitek, který by ho naplňoval. Něco po půlnoci jsme došli na místo, zalezli do lesa, rozložili karimatky a spacáky. Než jsme usnuli, Franta do ticha noci pronesl: "Toto je moje první výprava v životě.". Jsem rád, že jsme mu tento zážitek mohli poskytnout právě my! Hned první den jsme zvládli cca. 25 km.

Druhý den ráno jsme se nasnídali a rozhodli jsme se, že se podíváme k Vysokým vodopádům, které byly od Švýcárny jen pár kilometrů. Díky výkonu z předchozího dne jsme měli dostatečný náskok a tudíž i čas si trasu prodloužit a zároveň zvolnit tempo. Sobota celkově proběhla ve výrazně klidnějším tempu a ušli jsme zhruba stejnou vzdálenost, na kterou nám den předtím stačilo pouze odpoledne a část noci. U vodopádů se nám moc libílo, jen byla škoda, že letošní suché léto se podepsalo i na průtoku vody - té bylo skutečně velmi málo. Zde jsme se opět rozhodovali, zda slezeme až do údolí a vylezeme zpátky na hřebenovku v Červenohorském sedle anebo se vrátíme zpět. Nakonec jsme sešli až do údolí, připravili si oběd, podělili se o něj se srnkama a vyrazili směr Červenohorské sedlo. Poprvé jsme zde potkali broučka, co nás pak sledoval celou cestu. Cestou nahoru nás čekal nejtěžší výstup - několik set metrů kolmo nahoru do kopce. Fanda s Onďou zde nechali Lukyho za sebou - holt mládí vpřed :-).

Na Červenohorském sedle nás čekalo posledních cca. 9 km na Šerák. Cestu jsme si různě zpříjemňovali, například vzpomínkami na Robinovy dobroty či jeho další táborové výstřelky - Robin z Křovin je prostě držák :-). Potřebovali jsme rozptýlení, neboť Fanda a Luky již začínali pociťovat první puchýře či odřeniny z bot. A opět jsme potkali broučka, co nás sledoval celou cestu. Napůl cesty jsme potkali a popovídali si s "paní z Čeladné", která v každém tématu našla něco negativního - zajímavé setkání. V tuto dobu jsme již měli asi jen posledních 4km tohoto dne a všichni jsme se těšili, až si uvaříme guláš. Luky nabídl guláš v sáčku, Onďa klobásky a Fanda Májku (tu jsme teda nakonec zavrhli :-) ). Když se slunce pomalu schovávalo za horizont, dorazili jsme na Šerák! Pro dnešek jsme byli v cíli a byla to velká úleva. Guláš byl velmi chutný. Onďa do něj obětoval obě svoje klobásky, které byly výtečné. Jen škoda, že nezjistil, jak v tom guláši chutnají. Proč? Tak tuto otázku směřujte na Fandu, velkého to mlsouna ;-).

V neděli ráno jsme se sbalili a vyrazili do Jeseníku na nádraží. Měli jsme dostatečnou časovou rezervu, takže jsme postupovali v klidu. Cestou jsme naposled potkali broučka, co nás sledoval už z údolí pod Vysokými vodopády. Došli jsme k první restauraci v údolí, kde jsme se nadopovali Kofolou - tou nejlepší, jakou jsme kdy měli (jak prohlásil Fanda) a pak jsme pokračovali až do města Jeseník. Po krátkém nákupu zmrzliny jsme si sedli na lavičku a čekali na autobus, který měl odjezd za cca. 2,5 hodiny. A vykládali jsme si a vykládali a vykládali. Když pak najednou Fanda zvolal: "Už je 14:50!" Všichni jsme zvedli hlavy a koukali se na náš autobus, jak nám ujíždí :-). Na ten další jsme museli počkat další 2,5 hoďky. Celkově jsme na lavičce seděli 5 hodin, ovšem musím souhlasit s Onďou, který to okomentoval slovy: "Těchto 5 hodin uteklo rychleji, než jedna hodina matiky." Probrali jsme spoustu věcí, povídali si, koukali po holkách, lidech a bylo nám prostě fajn. Nikomu se nechtělo domů.

Byl to skvělý výlet, ušli jsme 64km! Díky všem zůčastněným!

PS: Hlavně neflusat a příště každý povinně s sebou alespoň jednu třešničku! :-)