60km v drsném terénu zimních Beskyd
Duben se pomalu blíží a my se serií tréninků připravujeme na dubnový pochod na Ivančenu a zpátky. Tuto sobotu (23. ledna) jsme absolvovali pochod z Nového Jičína až na Javorník a zpět. Už před začátkem výletu jsme tušili, že terén, ve kterém půjdeme bude drsnější a náročnější, než v dubnu. Sníh již napadl i v nížinách a dalo se očekávat, že na horách ho bude ještě více a cestičky, kterými půjdeme nebudou prošlapané. Pochodu se zúčastnil Onďa a já (Luky). Milan, Matěj ani Fanda se tentokrát z různých důvodů nepřipojili.
V osm ráno jsme vyrazili z Nového Jičína přes Svinec, Kojetín, Hostašovice až k Zrzávkám, kde jsme se napojili na červenou turistickou značku a začali stoupat na první hřeben Beskyd. Již od Jičína jsme si povídali o různých věcech a cesta nám utíkala velmi svižně. Na Svinci jsme udělali pár fotek a pak jsme se tak zabrali do hovoru a pochodu samotného, že na fotografování jsme si již vůbec nevzpomněli.
Při stoupání na první vrcholek Beskyd - Trojačka - jsme záhy poznali, že terén bude místy hůře průchozí. Také se začal zvedat ten správný horský vítr, který nám bičoval tváře velkou část pochodu po vrcholcích kopců. Teplota hluboko pod bodem mrazu spolu s větrem dodávali našemu výletu správnou, drsnou atmosféru. My jsme se toho ovšem vůbec nezalekli a dál postupovali dle plánu. Když jsme scházeli z kopce Huštýn do sedla, podíval jsem se na hodinky a s velkým překvapením nás obou jsem zjistil, že již 5 hodin pochodujeme! Tím, že jsme si celou cestou povídali o zajímavých věcech, tak nám ten čas utíkal tak rychle, že Onďa prohlásil, že má spíš pocit, že jdeme max. tak dvě hodinky :-).
Nyní nás čekal výstup na kopec Krátká a potom Dlouhá. Terén zde byl místy velmi nepříjemný - cesta do kopce, kde nebyly prošlapané chodníky - a my jsme se občas bořili až po kolena nás malinko zpomalila. Pak už nás čekala pohodová trasa až na Javorník. Tam jsme došli přesně za 7 hodin, což díky terénu považuji za velmi solidní výkon. Chata byla plná dalších turistů a tak jsme si čaj a zelňačku vychutnávali na schodech a ne za stolem.
Hned po posilnění jsme se vydali zpět. Cesta nám opět rychle utíkala a brzy jsme se dostali na Dlouhou a Krátkou. Nyní nás čekalo dalších 5 hodin pochodu a zrovna se začalo stmívat. Trasa od Huštýna až dolů do údolí se ukázala jako překvapivě velmi náročná, opět se zvedl nepříjemný vítr, který sněhem téměř dokonale zavál stopy, které jsme si vyšlapali před pár hodinami. Výstupy do kopců v hlubokém sněhu nás hodně zpomalili. I Onďa prohlásil, že to je "drsný terén" a to už je co říct, neboť Onďu jen tak něco nerozhází.
Jelikož slunce již dávno zapadlo a my jsme šlapali po hřebeni bez baterky, se nám občas stalo, že jsme museli hledat turistické značky. Jen v těchto vyjímečných chvílích jsme baterku vytáhli. To se nám nakonec trošku vymstilo a vedlo to k jediné chybě, kterou jsme během naší výpravy udělali - minuli jsme turistickou značku a sešli jsme z trasy po jiném, neznačeném chodníku. Tím jsme se dostali téměř až do obce Krhová a o pár kilometrů jsme si naší trasu prodloužili.
Cesta zpět se už nesla v trochu nudném duchu. Oba dva, již unaveni z cesty a s vědomím, že nás čeká návrat po asfaltové silnici, jsme oddaně a tiše pochodovali. U Hostašovic jsme se napojili na cyklostezku a po ní došli až do Jičína, kde jsme se u náměstí rozloučili. Skautsky jsme si podali ruce a řekli si, že jsme rádi, že jsme na tento výlet šli. Byla to další a nová zkušenost. Chození v zimě po Beskydech není tak snadné, jako v létě a taková zkušenost se nám oběma bude jistě do budoucna hodit.
Jsem hrdý na Onďu i sebe, že jsme tento další pochod zvládli v tak dobrém čase a výkonu.
