Předvánoční chata ve Skrochovicích
Víkend před Vánocemi jsme se rozhodli, že navštívíme chatu ve Skrochovicích. Luky si myslel, že bude fajn nápad prodloužit si víkend ještě o pondělí a úterý. Jednal se o týden před Vánoci a tak předpokládal, že ve škole toho děti nebudou mít tolik a rodiče je pustí. Původně to vypadalo, že účast bude hojná. Kromě dětí se na akci přihlásili i Hrůša, Žleba, Kiri i Radka. Jak se blížil termín chaty, tak se čím dál, tím více děti odhlašovalo, až nakonec zůstal přihlásený jen Onďa. Pravdou je, že ten nikdy nezklame :-).
Na chatu jsme dorazili v pátek večer. Ihned jsme zatopili v krbech a povídali si až do večera. Hrůša se Žlebou probrali práci na Hrůšovém Favoritu, aby pak přeskočili do finančního poradenství a lusknutím prstu se následně začali bavit o přestavbě domu. Všichni ostatní jsme spíš poslouchali jejich hovor a někteří po čase šli spát. Ráno se jako první probudil Žleba s Lukym, udělali si snídani a pak šli na dřevo. Za chvíli se k nám přidali Hrůša s Kirim a tak nám šla práce rychleji. Během kácení dvou stromů Žleba velmi čile navrhoval postupy a radil, kde se dalo. Když si pak vzal motorovku do ruky, aby si zkusil jeden strom zkácet, tak ji brzy vrátil Lukymu, když po nezdaru prohlásil, že už ho to nebaví :-). Pravdou je, že nikdo z nás přesně nevěděl, jak na tento strom jít a tak jsme ho nakonec nechali ladem.
Radka s Onďou v tuto dobu pořád spali :-). Jakmile se vzbudili, dali si snídani (ve 12 hodin :-) ) a po chvilce odpočinku jsme vyrazili na výlet k Pocheňské nádrži. U Pochně jsme se podívali na zřiceninu hradu, kde si Onďa s Hrůšou vlezli do podzemní místnosti. Když byli dole, Kiri začal zcela vážně přemýšlet nad tím, že jim počůrá vchod :-). Po návratu z výletu jsme si udělali večeři. Pečená krkovička s pečenými brambory a cibulí byla výborná, jen poslední porce krkovičky nechal Luky v troubě trošku déle a tak už byly přesušené. Příště už si určitě dá pozor. Večer jsme si opět povídali a během usínaní rozehrál Žleba hru s názvem "nikdo neusne a použiju k tomu Kiriho". Vymýšleli spolu spoustu blbin, až to některé (mě :-) ) přivádělo malinko k nevrlosti.
V neděli ráno jsme spolu se Žlebou pořezali nanošené dříví a pak si zahráli Pexeso. Radka se probudila v 11 hodin a hned všechny buntošila, že potřebuje ve 12 odjet domů. Vzbudili jsme tedy všechny, sbalili se a většina účastníků odjela domů. Na chatě zůstal jen Luky a Onďa, kteří si hned odjeli nakoupit potraviny na další dny. Odpoledne Onďa posekal část nařezaného dřeva a až se setmělo, sedli jsme si ke krbu povídali si dlouho do noci. Musím říct, že čas utíkal velmi rychle a probrali jsme spoustu témat, od League Of Legends (hra, kterou Onďa aktivně hraje), přes skaut, tábory, mnou pořádané výlety, akce, až jsme se na konci několik hodin bavili o tom, jak lidé myslí, proč se chovají, jak se chovají, atd., atd. Všechna témata byla velmi zajimavá a jsem rád, že jsem měl možnost si s Onďou takto pokecat.
V pondělí dopoledne jsme vyrazili na výlet na Praděd. Cestou to vypadalo, že počasí nám moc nepřeje. Velmi často jsme potkávali mlhu. Než jsme dojeli do Karlovy studánky, tak se počasí umoudřilo a občas i vykouklo sluníčko. Vyrazili jsme tedy na Praděd. Brzy jsme narazili na rozcestník, který umožňoval pokračovat dvěma směry. U jednoho z nich byl velký nápis, který upozorňoval, že stezka kolem Bílé Opavy je v tuto dobu nebezpečná a Horská služba ji nedoporučuje používat. Viděl jsem, jak se Onďovi zaleskly oči a rád by šel zrovna touto stezkou. Řekl jsem si, že proč ne - pokud narazíme na nebezpečné místo, tak se jednoduše vrátíme. Nakonec se ukázalo, že stezka vůbec nebezpečná nebyla a cedula tam byla umístěna spíše preventivně a pro starší, či hůře pohyblivé turisty (či pozdější zimní období).
Čím více jsme se bližili k Pradědu, tím více se počasí horšilo. Na vrcholu již foukal silný vítr, padal nepříjemný déšť a kvůli mlze nebylo vidět ani na krok. Výstup to díky těmto podmínkám a sněhu na silnici nebyl uplně snadný. Ne vždy se podaří sladit výlety s počasím, ale i přesto nás to neodradilo, abychom tam šli. A jsme za to oba dva rádi, protože nyní máme na co vzpomínat - lepší, než sedět doma za počítačem či na křesle v obýváku a nudit se. Cesta z Pradědu již probíhala v pohodě. Na chatě jsme si upekli domácí pizzu - pravdou je, že k dokonalosti měla daleko, ale i přesto nás zasytila :-). Na druhý den jsme jen uklidili chatu, dosekali dřevo a vyrazili domů.
Jsem velmi rád, že jsme měli možnost se takto na chatě potkat. Jen jsme si oba dva s Onďou posteskli, že nás mohlo jet více. Tak snad příště.
