Tajný výlet do podzemí Amerik
MATĚJ RAŠKA říkal, že si moje články nečte a tak tento schválně začínám jeho jménem, zda si toho všimne a zda neudělá vyjímku a článek si přecejen přečte :-).
V říjnu jsme se opět vydali na výlet - nebo spíš expedici (jak to správně pojmenovala Lenka - maminka od Onďi). Kluci tentokrát vůbec netušili, kam pojedeme, protože jsem jim cíl našeho výletu zatajil :-). V pátek odpoledne jsme nastoupili do vlaku a vydali se na dobrodružnou cestu do podzemí Českého krasu. Nálada ve vlaku byla výborná, stejně jako po celou dobu, včetně návratu. Cestou zpět byla nálada až tak skvělá, že nás průvodčí upozornil, že si na nás stěžoval cestující z vedlejšího kupé :-). Nu což, stane se.
Jakmile jsme dojeli do Prahy, museli jsme přestoupit na další spoj. Jeli jsme směr Karlštejn, kde jsme hned po vystoupení z vlaku vyrazili po žluté turistické značce do lesů. Byla již noc a tak na prvním místě, kde se dalo přespat, jsme postavili stany a houpací sítě a chtěli jít spát. Shodou okolností se v těchto lesích hrála jakási šifrovací hra a tak kolem nás až do jedné do rána chodili nějací lidé a luštili podivné binární kódy.
Ráno jsme vstali, posnídali a ihned se vydali za poznáním. Kluci pořád netušili, co dnes uvidí a zažijou. Přibližně po kilometru chůze jsme dorazili k místu, kde jsem jim odtajnil část našeho výletu - došli jsme k bývalému kamenolomu Malá Amerika. Ten byl ještě relativně malý, oproti tomu, co nás dnes čekalo, ale i tak na nás hodně zapůsobil. Vyrazili jsme podél lomu k fabrice, která zpracovává kámen, abychom se připojili k partě dalších lidi a zúčastnili se exkurze do podzemí Malé Ameriky.
Nafasovali jsme helmy a vybaveni čelovkama, ramenovkama a jinýma svítilnama jsme vyrazili do podzemních štol. Průvodce nás upozornil, že na začátku štol bude trošku rušno, protože se tam pro místního podnikatele připravuje ochutnávka vín - taková simulace moravských sklípku u Prahy :-). Po celý zbytek dne mi pak kluci připomínali, že bychom tam měli večer zajít a taky něco ochutnat :-). Štolama jsme prošli až k oknům v lomu Malá Amerika, koukali, jak se zazimovávají netopýři, abychom nakonec došli až k Hagenovu zvonu - legendárnímu to místu trampů ještě z doby, kdyby byly štoly volně přístupné.
Po návratu ze štol jsme pokračovali dál k lomu Mexiko, až jsme došli k nejznámější legendě mezi českými lomy a to je Velká Amerika. Monstrózní lom s jezírkem uprostřed na všechny zapůsobil. Přemýšleli jsme, zda se nepodíváme dolů, ale nakonec tuto možnost Luky zavrhnul (ačkoliv to vypadalo, že by tam šlo bezpečně sejít). Obešli jsme tedy celý lom ze všech stran a užívali si výhledy. Po krátké svačince jsme se vydali zpět k Malé Americe, abychom prozkoumali další hromadu menších lomů, které se v okolních lesích nacházeli.
U Malé Ameriky jsme si již předtím všimli, že u jednoho stromu je jakási díra do podzemí. Luky do ní slezl a po ujištění, že je vše bezpečné se tam podívali i Onďa s Fandou. Byl to vchod do podzemí, který byl ovšem po asi 20ti metrech zasypaný a byl bohužel plný odpadků, lahví a dalšího harampádí - škoda, že si někteří lidé nedokážou vážit takovýchto míst a musí je takto ničit.
Dále jsme pokračovali k menšímu lomu Modlitebna, kde byl další vchod do podzemí. Zde už jsme lezli na vlastní pěst a tešili se na zajímavé poznávání podzemí. Bohužel byla tato štola po 50ti metrech taky zavalená hlínou a sutí. Na konci vegetili dva netopýři a tak jsme nerušeně štolu opustili a pokračovali v průzkumu dalších lomů. Hned vedle byl Liščí lom, do kterého jsme nakonec ani neslézali a pokračovali dál k lomu Pusťák. Luky již měl informace od kamarádů, že do Pusťáku se dá slézt a jsou tam další vchody do podzemí.
Pusťák jsme skutečně našli a opatrně slezli dolů. Po kamenech se lezlo docela dobře, ale i přesto jsme byli obezřetní a lezli opatrně. Onďa, který slezl jako první, zjistil, že oba vchody do štol jsou zamřížované a nepropustné. Onďa má rád výzvy a tak ihned začal přemýšlet, jak se podkopat pod ty mříže. Jakmile jsme zklamaně usoudili, že to nepůjde, Matěj jen tak mimoděk zkusil pořádně zatlačit na dveře a ony se, kupodivu, otevřely! Nálada okamžitě vystřelila do oblak, všichni zajásali a z Matěje se rázem pro nás stal hrdina.
Vlezli jsme tedy do štoly, která se po pár metrech hluboce svažovala dolů hluboko pod zem. Naštěstí nebyl svah příliš prudký a bylo možné po něm normálně sejít. Následně jsme hned narazili na další mříže, které ale byly tak bytelné, že nebylo možné je jakkoliv překonat. Pokračovali jsme tedy chodbou na druhou stranu a tajemně postupovali neznámým prostředím, až jsme došli k dalšímu zamřížovnámu východu - v Lomu Jižní kříž. Na konci chodby, asi o 10 metrů dále, jsme zjistili, proč se tento lom tak jmenuje - byl tam ocelový kříž - zřejmě v těchto místech kdysi někdo zahynul. Toto místo na nás na všechny zapůsobilo tajemným a zvláštním dojmem. Mohl za to i malinko vtíravý zápach, který se v některých částech zasiloval, aby pak po pár metrech zcela zmizel. Po chvilce jsme se vrátili zpátky a vyrazili na průzkum dalších okolních lomů.
Několik jsme již ještě našli, prohlédli si je a pak vyrazili k Malé Americe, kde jsme se chystali utábořit. Cestou zpět jsme si zahráli hru, která se stává čím dál, tím oblíbenější. Hru "Najdi Rašku" jsme ale museli rozšířit na "Najdi skauty" :-). Jeden skaut si zavázal oči a otočil se. Ostatní se schovali v lese tak, aby byli viditelní z místa hledače, ale zároveň aby byli těžko k nalezení. Hledač se pak otočil a snažil se najít ostatní kamarády. Najdi skauty: Onďu, Matěje, Fandu, Johnyho a Robina.
U Malé Ameriky jsme se utábořili, rozdělali oheň a připravili si večeři. Matěj si z nás všech vystřelil, když si nad ohněm opekl chleba, který tajně okořenil velmi štiplavým kořením a pak nám ho všem nabídnul :-). Jamile se setmělo, přišel k nám zálesák ve vojenské plné polní s airsoftovým kvérem a psem. Hned jsme se skamarádili a povídali si až do půlnoci. Simír, to byla jeho přezdívka, říkal, že plánuje nastoupit k profesionální armádě a tak si s Fandou i Johnym popovídali o tom, jak to chodí na přijímacím řízení.
Ráno jsme vyrazili domů. Došli jsme do Karlštejna, počkali na vlak do Prahy, kde jsme si dali oběd a nasedli na vlak směr Hranice. Johny s Fandou pokračovali až do Ostravy. Ve vlaku, jak jsem již psal na začatku, měli kluci rozvernou náladu. Zejména Robin udržoval hladinu hluku na konstatní urovni a furt dělal blbiny :-). V Hranicích jsme vystoupili a maminka od Matěje a Robina nás zavezla do Jičína. Myslím, že se naše expedice povedla a doufám, že se brzy opět na nějakém výletě potkáme.
