Trénink na 80km pochod na Ivančenu
V pátek odpoledne jsme vyrazili na těžkou zkoušku. Z Nového Jičína na Javorník a zpět. Pěšky a v noci. Je to dohromady cca. 40km. Bylo nás pět: Onďa, Matěj, Fanda, Milan a Luky. Milan je skaut ze střediska Pagoda a poprvé se přidal na náš výlet.
Vyrazili jsme plní nadšení a entuziasmu. Původní plán byl dorazit na Javorník kolem svítání, udělat tam pár hezkých fotek a vrátit se zpátky. To se malinko nepovedlo, ale vůbec to nevadilo. Celou cestou jsme si o něčem povídali, cestu do Mořkova jsme si zkrátili hrou "Jedno slovo" z pořadu Partička. Vytvářeli jsme bizardní příběhy například o tom, jak si lidé Mořkově musí přišroubovat gramofon a xylofon k podlaze :-).
V Mořkově jsme si udělali první přestávku a posilnili se. Luky podal Fandovi svůj telefon, aby si na mapách prohlédl trasu, kterou půjdeme - Fanda totiž dostal úkol vést nás až na Javorník. Luky věděl, že na trase jsou místa, kde lze snadno přehlédnout turistickou značku či se zamotat tak, že pak nikdo neví, kudy jít. A taky se Fandovi podařilo přehlédnout jednu odbočku a tak jsme si pár set metrů ušli navíc. Byla to fajn zkušenost, že i v zemi, která má nejlepší síť turistických značek se lze docela snadno ztratit.
Celou cestu na Javorník jsme hráli, dnes již ledendární hru "Najdi skauta". Jeden hráč se otočil zády k lesu, kde se ostatní různě poschovávali. Jakmile byli všichni schovaní, hráč se otočil zpět a snažil se najít své kamarády. Překvapivě to v noci bylo skoro snadnější, než ve dne.
Jakmile jsme se blížili k Javorníku, již bylo po půlnoci a první únava se začala dostavovat. Chodili jsme za sebou, jako vláček a každý jen koukal na boty toho před ním a slepě kopíroval jeho kroky. Když jsme opět zahráli hru "Jedno slovo", abychom si zvedli náladu, Fanda nám ji neustále kazil slovy "spát, spánek, usnul, atd." :-).
Před Javorníkem se náhle zvednul vítr a začalo pršet. V rozhledně jsme si udělali odpočívárnu, Fanda se rychle převléknul a jeho nálada stoupla na 1000% :-). Matěje cestou trápily problémy s křečí ve svalu a tak mu Fanda přátelsky nabídnul hořčík. Po výstupu na vrchol rozhledny bylo všem jasné, že čekat na východ slunce se nám nechce. Zaprvé byla taková mlha, že nebylo nic vidět, takový vítr, že nebylo nic slyšet a zadruhé bychom museli čekat ještě asi 5 hodin do východu slunce a ani jsme si nemohli nic v lesích zahrát, protože pořád jemně pršelo.
A tak jsme se vydali zpět - tentokrát přes Veřovice. Cesta zpátky byla hodně monotónní. Pomáhala tomu jak naše únava, tak cesta samotná. Ve Veřovicích, během přestávky, Fanda regulérně usnul v autobusové zastávce a Matěje nenapadlo nic lepšího (nebyl by to Matěj, že :-) ), než ho vzbudit petardou. Luky se jen modlil, ať v tu dobu (4 ráno) někoho nevzbudíme. Vzbudili jsme - Fandu - ale i to se málem nepovedlo :-). Ránu ve spánku téměř neslyšel.
Zbytek cesty již ubíhal velmi pomalu a všichni se tešili, až doma zalehnou. S Milanem jsme se rozloučili už v Žilině, kde bydlí. Zbytek týmu pokračoval dál až do Nového Jičína. Na nadráží nás opustil Fanda, pro unaveného Matěje přijela maminka a Onďa s Lukym šli domů pěšky.
Celá sobota se pak nesla v duchu spánku ;-). Ale k večeru již měli opět všichni dobrou náladu a i Matěj a Fanda říkali, že to byl super výlet, čímž Lukymu udělali velkou radost. Uvidíme, jak zvládneme pěší výlet až na Ivančenu - trénink dopadl nad očekávání. Jen fotek jsme moc neudělali - nebylo kdy :-).
