Listopadová návštěva tábořiště
Již v říjnu jsme s klukama plánovali, že navštívíme tábořiště. To byli ještě všichni natěšení a motivovaní, ovšem jak to tak bývá, s ubývající teplotou ubývala i chuť se akce zúčastnit :-). Nakonec jsme vyrazili tři - Matěj, Onďa a Luky, ale na pár hodin se k nám ještě někdo přidal. Musím říct, že akce se náramně povedla a všichni jsme se vrátili domů spokojení. Kdo nejel, může jen tiše závidět a litovat ;-).
V pátek jsme na tábořiště dorazili po osmé hodině večerní a hned jsme se pustili do rozdělávání ohně. První večer jsme měli v plánu se dosyta najíst - cestou jsme si v obchodě koupili vepřovou krkovičku. Rozdělali jsme oheň a upekli jsme si pořádný kus masa - mňam! Před půlnocí jsme zalehli - Luky a Matěj do stanu a Onďa do hamaky. Přes noc nám ve spacácích bylo malinko chladno, ale na to jsme byli připraveni a tak nás to nikterak nepřekvapilo.
V sobotu ráno jsme se hned pustili do práce - i snídani jsme odložili. Rozhodli jsme se totiž uvařit si báječný kotlíkový guláš a tak jsme se hned po probuzení pustili do práce. Příprava dřeva, umístění kotlíku, nakrájení cibule, masa a příprava dalších potravin, to vše jsme stihli ještě před snídaní. Když jsme měli zaděláno na guláš, najedli jsme se taky.
Hned potom jsme se pustili do výroby přístřešku, aby nám pod ním bylo příjemně. Během práce jsme si povídali, hlídali guláš a tešili se, až ho sníme. Byl úúúúúžasný :-)!!! Na první pokus se nám práce skutečně náramně vyvedla. Hned po obědě jsme vyrazili na výlet ke kamenolomu kousek od tábořiště - ani jeden z nám tam nikdy nebyl a tak jsme se chtěli podívat, jak to tam vypadá. Lom je to skutečně pěkný a připomněl nám náš nedávný Tajný výlet do Amerik. Dalo by se tam hrát spoustu zajímavých her.
Pak jsme vyrazili na Vikštějn cestou, kterou nikdo z nás předtím nešel a je kratší a rychlejší, než naše klasická trasa. Na Vikštejně jsme si zahráli (s malou obměnou) naši oblíbenou hru "Najdi skauta" a vyrazili jsme zpátky na tabořiště - tentokrát ale přes Radkov.
Na tábořišti jsme dojedli guláš, povídali si a odpočívali. Když nás náhle vyrušily dvě rány, jako z děla! Už ta první se nám zdála blízko, ale ta druhá, ta byla jasná, že přišla z hlavního plácku na tábořišti. Onďa se šel nahoru podívat a když už se rozhlížel, co se tam děje, ze tmy na něj někdo zařval hřmotným hlasem, jako medvěd: "Co tu děláš?"... Všichni jsme hned poznali, že to je Žleba :-). Velmi mile náš překvapil a potěšil, že se za náma přijel podívat a pomohl nám vyrobit domácí gulášové brambůrky :-).
Když Žleba odjel, ještě jsme si nějakou dobu povídali a před půlnocí šli spát. Onďa se tentokrát přidal k nám a zalehl do stanu. Přecijen ještě musíme vychytat mouchy, abychom dokázali bez problémů spát v hamace i v zimě. Nedělní ráno jsme zahájili klasickým rituálem - boj o to, kdo bude a nebude ještě spát :-). Pak jsme se rychle sbalili a vyrazili domů.
Byl to velmi povedený výlet a všichni jsme si to užili. Vaření v kotlíku je paráda a určitě to musíme někdy zopakovat. Díky, kluci!
